Dortmannhof je unikátní budovou: nachází se ve slavném areálu Zeche Zollverein, známém svou kulturní rolí a výjimečnou moderní architekturou, který od své stavby v roce 1791 sloužil k bydlení i zemědělským účelům.

Dortmannshof je jeden z mála svého druhu: kombinuje byt a stodolu a je propojený centrálním vchodem, vše pod jednou střechou.

Do budovy se zamilovali dva hudebníci, když hledali místo k životu, poslechu hudby a ubytování hostů, a rozhodli se, že si zde splní svůj sen o domově. Úkol však nebyl jednoduchý, protože celý objekt podléhá přísným zákonům o ochraně.

Jejich hledání inovativní architektonické kanceláře je přivedlo k Sigurdovi Larsenovi, jehož dánský „Roofhouse“, který se vyznačuje zaměřením na zenitální světlo, získal mezinárodní uznání i ocenění.

Omezení při návrhu byla mnohem náročnější než u běžného projektu, jelikož jak objem, tak fasády objektu musely zůstat zachovány. Limity toho, co bylo povolené, byly velmi přísné, a proto celý proces se zapojením mnoha úřadů trval více než dva roky.

Místní předpisy povolovaly pouze přidání dvou malých střešních oken, žádné vnější izolace a žádné další otvory.

Tato výzva vedla k výjimečnému, inovativnímu řešení, protože architekti i klienti poznali krásu historické budovy.

Architekti neizolovali celou budovu, ale pouze části určené k bydlení. Důvody pro to nebyly pouze ekonomické a ekologické; toto řešení také umožnilo zachovat odhalené staré krásné struktury dřevěné konstrukce. Protože byla zachována původní tmavá kamenná podlaha a dům je vytápěn několika tradičními radiátory.

Díky moderním oknům je nová část v zimě teplejší než stará, zatímco zatuchlý, horký vzduch je odsáván střechou. Poloha oken VELUX ve výšce zajišťuje optimální cirkulaci vzduchu.

Navržené objemy se ukázaly být dokonalým řešením pro všechny problémy: v hudebních místnostech nebyla nutná žádná další akustická opatření, protože žádné stěny nejsou rovnoběžné.

Problém požární izolace byl vyřešen přidáním ohnivzdorného obložení Fermacell na dřevěnou konstrukci.

Projekt připomíná miniaturní vesnici uvnitř historického objektu. Nádvoří a terasy mezi objekty umožňují množství cest mezi jednotlivými prostory a v teplejších měsících zvětšují obytnou plochu.

Klienti potřebovali hudební místnost s prostorem pro malé publikum, byt i samostatnou jednotku pro hosty.

Byla zachována labyrintová struktura domu se všemi jejími zkratkami. Stodola s kupou sena se změnila na objekt s nápaditými novými místnostmi, ale mnoho starodávných prvků, dokonce i krmné žlaby, byly zachovány a integrovány do zdí.