Dům v romantické lokalitě
Říká se, že nejhůře se pracuje s vlastní rodinou. Rekonstrukci víkendového domu ve Vilémově se však podařilo úspěšné zvládnout hlavně díky pomoci rodinných příslušníků. Do práce se zapojil nejen bratr majitele – architekt, ale i šikovní řemeslníci ze širokého příbuzenstva.
K městysu Vilémov měli majitelé blízký vztah už delší dobu. Rodiče domácí paní bydlí v nedaleké obci a na místním zámku si řekli své manželské ano. Když se jim naskytla příležitost koupit dům, který byl kdysi součástí zámeckého areálu, neváhali. Baroková budova postavená pravděpodobně v 16. až 17. století původně sloužila jako obydlí pro kočího. Navzdory špatnému technickému stavu se rozhodli pro její přestavbu ve vysněný víkendový dům, ve kterém by si oddechli od rušného života v Praze.
Nedotknutá historie
Majitel se se žádostí o pomoc přirozeně obrátil na svého bratra architekta Richarda Mátla. Kromě příbuzenského vztahu mu imponovala jeho snaha zachovat při rekonstrukci co nejvíce původních prvků. Přestože budova nebyla památkově chráněna, podařilo se obnovit její původní historický vzhled. „Několik návštěv v místních archivech nám poskytlo návod, jak citlivě přistoupit k přestavbě. Zvenku jsme žlutou fasádou s bílými šambránami navázali na fasádu nedalekého zámku, ke kterému objekt kdysi patřil,“ vysvětluje architekt. Na původní velikost byly upraveny i částečně zazděné okenní otvory ve fasádě.
Největší výzvou pro stavební firmu bylo odstranění vlhkosti zdiva podřezáním a vložením nové izolace. Původní stavba nakonec nebyla zateplena, aby se zachovaly vnější prvky – římsy. Cihlová zeď o tloušťce půl metru však svoji tepelněizolační funkci plní dostatečně.
Proměnou prošlo i zchátralé podkroví. Architekt zachoval původní tvar střechy včetně krovu. Na střechu byla položena tradiční pálená střešní krytiny bobrovka doplněná střešními okny a vikýři. Celá konstrukce byla zateplena minerální vlnou o tloušťce 250 mm. Aby se eliminovalo působní tíže nové krytiny, byly pro zpevnění krovu použity kleštiny, jež vizuálně zapadly do interiéru, který charakterizovaly odhalené dřevěné trámy. Mladá rodina se nakonec do domu nastěhovala po třech letech stavebních prací.
Místo pro rodinná setkání
Velkorysá užitková plocha domu okolo 300 m2 umožnila splnit sen majitelů o velkých rodinných setkáních. Přízemní podlaží domu obývají domácí. Prostorné a komfortní podkroví je určeno pro hosty a společenské aktivity.
Do domu se vchází z ulice vstupní halou, jíž dominuje atypický zalomený oblouk. Tento tzv. arabský motiv vznikl jako důsledek technického provedení odvodu spalin ze dvou různých otopných těles do společného komínu. V domě se sice dodnes příležitostně topí dřevem, k běžnému vytápění ale slouží radiátory. Majitelka si přála kachlová kamna po vzoru babiček. Po dlouhých úvahách byla postavena v místě propojení jídelny, kuchyně a obývacího pokoje. Toto umístění umožňuje vychutnat si rodinnou pohodu při praskajícím krbu v komfortní sedací soupravě. Z druhé strany může domácí paní, vášnivá kuchařka a kulinářka, připravovat dobroty v tradičních kamnech a na litinovém sporáku.
Během všedních dní je rodinný život soustředěn především v jídelně, spojené s kuchyňským koutem. Vysoká francouzská okna propojují tuto část a venkovním dvorem a zároveň podtrhují historický charakter sídla. Na dvoře se nachází letní kuchyň, která díky svým proskleným skládacím dveřím umožňuje trávit čas venku i za nepříznivého počasí.
Klidná noční zóna
V části napravo od vchodu do domu je situována noční zóna s ložnicí a dětským pokojem. Vzájemně jsou tyto místnosti propojeny šikovně zabudovanými „tajnými“ dveřmi. Spojovací stěna mezi nimi je v ložnici vytvořena z jednotlivých úložných prostorů. Jedny ze dveří vedou do dětského pokoje. V této části jsou rovněž situovány místnosti s hygienickým a technickým zázemím.
Design interiéru citlivě kombinuje historické prvky s moderními. Na celkové atmosféře se významně spolupodílí dřevo. Přiznaný dřevěný strop nad jídelní částí, dřevěná okna, nábytek i podlahy jsou dílem šikovného truhláře, rovněž příbuzného majitelů.
Podkroví plné denního světla
Tříramenné schodiště vede do druhého podlaží, kde návštěvníky překvapí prostor plný denního světla. Otevřená dispozice pod střechou umocňuje originální charakter podkroví. Záměr prosvětlit podkroví a přitom dodržet původní tvar střech se podařil díky osazení střešních oken VELUX. „Použití střešních oken na třech světových stranách nám umožnilo přizpůsobit prostor pod střechou pro potřeby bydlení. V části, kde se nachází koupelna, jsem zase situovali vikýř,“ popisuje architekt R. Mátl.
Společenská část o velikosti přibližně 60 m2 je prosvětlena ze dvou stran dvěma sestavami střešních oken VELUX. K umělému osvětlení se využívá nenápadné liniové osvětlení, které zapadá do architektonického konceptu, aniž by jej rušilo. Netradičním prvkem je snížená podlaha, tzv. bazén, pod sestavou střešních oken. Slouží nejen ke hraní a nocování, ale také jako praktický úložný prostor.
Na tomto podlaží se nacházejí dva samostatné pokoje, v nichž si hosté báječně odpočinou i díky vnějším zatemňujícím roletám na střešních oknech. K dispozici mají také koupelnu s výhledem na okolní přírodu. Při společenských setkáních pod střechou přijde vhod i praktická kuchyňská linka.